Ze středu ven - anketa
Západočeská galerie v Plzni hostí do začátku června výstavu Ze středu ven s podtitulem Umění regionů 1985-2010. Oslovili jsme část vystavujících umělců s krátkou anketou, jak chápou pojem regionální umělecké centrum a zda za takové centrum považují svá domovská města.
z výstavy Ze středu ven / foto: Karel Kocourek, Západočeská galerie v Plzni
1) Nakolik má podle Vás smysl v českém kontextu hovořit o regionálních uměleckých centrech?
2) Vnímáte (Ústí, Liberec, Zlín, Olomouc...) jako svébytnou uměleckou scénu a pokud ano, v čem jsou její specifika či co je pro ni formativní? Jakou roli hraje místní galerie či univerzita?
3) Je z hlediska uplatnění na výtvarné scéně důležité, zda člověk tvoří v Praze, nebo někde jinde?
Jiří Lindovský odpověděl krátkým esejem
Pavel Mrkus, Ústí nad Labem
1) Pro mě to není nijak zásadní otázka. Je to možná trochu zajímavé, pokud se umělecká díla nějak vztahují k místu jejich vzniku. Ale to je obecné a nic specificky českého. Na druhou stranu, když se dívám na dobrý obraz, tak nepotřebuju vědět, jestli je z Olomouce, z Prahy, nebo z Loun.
2) To je realita. Ale specifika nejsem schopen posuzovat, na to je potřeba odstup.
3) Dneska už není.
Robert Vlasák, Ústí nad Labem
1) Různost uměleckých center (i regionálních) může vytvářet docela důležitá proměnlivá prostředí a z tohoto pohledu má smysl se jimi zabývat.
2) Ústecká umělecká scéna – tedy okruh autorů, který je takto označován, je až na některé výjimky spjat s místní univerzitou. Setkání konkrétních lidí zde v dané době iniciovalo zformování scény, kterou samozřejmě vnímám jako svébytnou. V průběhu času se její specifika, určená zejména lokalitou a reflexí různě vzdálených historických souvislostí, přirozeně proměňují a spíše asi zobecňují. Z velké míry určující zůstává provázání s místní vysokou školou.
3) Pochybovat o důležitosti či výhodnosti působení uvnitř centra dění nemá smysl, i když vše má svoje pozitiva a negativa. Pohybovat se „někde jinde“ nepovažuji za hendikep.
Eva Výborná, České Budějovice
1) O uměleckých centrech má smysl hovořit z hlediska existence institucí, galerií a odborných VŠ a aktivit kolem nich se rozvíjejících. Z tohoto hlediska je jistě možné hovořit o větším či menším významu různých míst.
2) České Budějovice jako svébytnou uměleckou scénu příliš nevnímám. Chybí zde větší množství systematicky fungujících galerií. Jedinou dlouhodobě fungující institucí, která si vydobyla jistě už i mezinárodní renomé, je právě Dům umění vedený Michalem Škodou. Další aktivity sice vznikají, často bohužel nemají delší trvání nebo ucelenou koncepci. Universita svůj potenciál v podstatě dlouhou dobu nevyužívala. V poslední době zdá se probíhají změny k lepšímu, ať už se to týká vzniku směrů zaměřených na historii, estetiku či kurátorství, tak i jednooborového studia výtvarné výchovy. Nakolik však budou tyto změny formotvorné pro uměleckou scénu, si netroufám říci.
3) Řada umělců uplatňujících se na umělecké scéně žije mimo Prahu nebo z ní odchází. Vzhledem k téměř neomezeným komunikačním možnostem v současné době není místo, kde člověk žije a tvoří, jednoznačně limitující.
Michal Škoda, České Budějovice
1) Přiznám se, že se tím moc nezabývám. Jsem ale přesvědčen, že je důležité, aby se také v regionu objevovala kvalita a to ve všech sférách, Sám se o to dlouhá léta snažím v pozici kurátora Domu umění, jak na artové, tak architektonické scéně, a mám zpětnou vazbu, která jasně stvrzuje, že to má smysl. Jinak když budu konkrétní, tak v jižních Čechách žádné regionální umělecké centrum není, pokud to bereme z hlediska ne institucí, ale z pohledu umělecké scény, tedy umělců.
2) Víceméně jsem již odpověděl v předchozí otázce. Nevnímám, nelze hovořit o scéně.
3) Ne
Luděk Míšek, Plzeň
1) V rámci celého českého kontextu si nemyslím, že toto má smysl.
2) Ano, tady vnímám Plzeň jako svébytnou scénu – v rámci skupiny plzeňských výtvarníků probíhaly společné výstavy po ČR a v zahraničí.
3) Vnímám Prahu jako jednoznačně české centrum výtvarného umění – je zde koncentrováno většina institucí a výtvarníku a lidí, co se o umění zajímají. Mimo Prahu je složitější udržet tento kontakt.
Milan Maur, Plzeň
1) Představuji si, že vývoj společnosti ovlivňuje velké množství nejrůznějších faktorů. Jedním z nich je umění. Výjimečný umělec dokáže svým počinem posunout hranice umění, další umělci, kteří s jeho objevem pracují, jej postupně dostanou do povědomí široké veřejnosti. To může být jedním z důvodů, proč je důležité podporovat umění a hovořit o něm na všech úrovních, tedy také v jednotlivých regionálních centrech.
2) Nemohu říci, že bych zde v Plzni vnímal tak silnou a svébytnou uměleckou scénu, jakou registruji v Brně, Ostravě, nebo třeba také v Bratislavě.
3) Myslím, že i dnes, v době obrovského rozvoje informačních technologií, je pro výtvarníka tvořícího v Praze, mnohem snazší se uplatnit. Uvedu jen jeden důvod. Pro galeristu či sběratele umění nebývá problém za výtvarníkem přiletět z ciziny do Prahy. Mnohem problematičtější pro něj je, když pak musí ještě z Prahy cestovat do některého z regionů.
Jana Bernartová, Liberec
1) Uměleckou scénu v Čechách vnímám komplexně a v podstatě respektuji výhradní postavení Prahy. Nikdy mne nenapadlo, že Liberec může být regionální umělecké centrum, protože moje generace už nezažila nic, co by tomu nasvědčovalo. Ze svého pohledu vnímám město poměrně netečné a mrtvé, až v posledním roce se začíná lehce aktivovat. Moje osobní teorie si pohrává s myšlenkou drsného horala, ošlehaného větrem, zmáčeného deštěm, který prostě na výstavu nepůjde a stejně tak nepřidělí finanční prostředky. Dalším aspektem může být mnohem větší dostupnost a připravenost věci sdílet v rámci současných platforem. Sdílet data na internetu je standardní a hodina jízdy Liberec Praha, je minimální časová zátěž. Stírá se hranice regionu definovaná geograficky.
2) Domnívám se, že v Liberci není svébytná umělecká scéna. Umělce, které respektuji považuji za solitéry s přesahem mimo region. Univerzita ani Oblastní galerie v současné době žádnou důležitou roli ve formování umělecké scény nesehrávají. V případě OGL je šance, že s její novou budovu a koncepcí se situace změní. Je zřejmé, že nestačí udělat jednu nebo tři dobré výstavy, ale že to musí být tradice dobrých výstav, na kterou se naváže širší obecenstvo. V případě Univerzity jsem daleko pesimističtější. Fakulta umění a architektury se zdá být nechtěným děckem. Univerzita, která má uměleckou fakultu, má takové logo, takové webové stránky, takovou prezentaci pro veřejnost. Současné umění ve veřejných prostorách školy Univerzita nesnese a jako zaklínadlo používá předpisy. Proč věci dělat, když je jde nedělat. Najdeme ale i pozitivní přístup – architektonická řešení nových universitních staveb nebo Galerii Die Aktualität des Schönen... (pod hlavičkou Fakulty umění a architektury).
3) Na rovinu se přiznám, že před tím něž jsem byla v loňském roce oslovena k účasti na dvou „regionálních“ výstavách, tak mne vůbec nenapadlo, že do této kategorie patřím nebo dokonce, že by to mohlo být pozitivum. Už to slovo „regionální“ v sobě nese nepříjemnou konotaci lokální či nedostatečně profesionální. Všichni se snažíme nebýt regionální. Nebo položme si otázku, co to vlastně znamená být regionální umělec? Znamená to být bytostně spjat s regionem? A bytostně spjat znamená nikam nejezdit, jinde nevystavovat?
Vrátím se k otázce „tvoření v Praze“, což je velmi decentně formulováno. Vůbec nejde o místo vzniku díla, ale o sociální interakci. Není důležité tvořit v Praze, ale být členem party/klanu. Když nemáte partu, ještě můžete mít rodinu. Když nemáte ani jedno, jako byste nebyl. To vše je součástí uměleckého provozu, kterého se účastníme.
Zdeněk Šmíd, Zlín
1) Nedomnívám se, že by se malý a poměrně homogenní prostor naší země dal rozdělovat na základě regionálních odlišností. Nakonec, současná výstava „Ze středu ven“ moji domněnku potvrzuje. Překvapilo by mně, kdyby někdo, bez znalosti věci, dokázal rozlišit, odkud který autor pochází. Spektrum uměleckého vyjadřování je v současnosti natolik rozrůzněné a relativizované, že dnes je myslím téměř nemožné definovat společný jmenovatel jakýchkoli center umění, natož regionálních, a to i v evropském měřítku.
2) Vzhledem k masivnímu přetlaku informací a „inflaci umělecké produkce“ je čím dál obtížnější nalézat něco původního, originálního. Musí být velmi nesnadné z pozice galerie vybírat podstatná a závažná díla a budovat osobitý výstavní program včetně akvizicí. KGVU ve Zlíně se o to nepochybně také snaží.
Silnou stránkou Univerzity Tomáše Bati už nejsou jen tradiční technologické obory, v posledních letech se výrazně profiluje i Fakulta multimediálních komunikací, tedy grafici, designéři, skláři, výtvarníci se zaměřením na animaci, film, obuv či oděv. Bude skvělé, pokud tito absolventi naleznou v našem regionu další uplatnění a oživí tak upadající průmyslovou výrobu. Tím se mimo jiné rozšíří okruh solventních a uměnímilovných občanů.
3) Na otázku, zda je pro uplatnění na umělecké scéně důležité tvořit v Praze, bych řekl, že není až tak podstatné, odkud jste nebo kde pracujete. Podstatné je, co a jak děláte a kolik pozitivní energie jste ochotni do své práce investovat. Pokud je dílo kvalitní, je jen otázkou času a trpělivosti, kdy se ho podaří prosadit na „uměleckém trhu“. V tomto smyslu se snažím být optimista, a to i přesto, že ze zkušenosti vím, že častěji bohužel platí staré přísloví, že umělec a prase má stejný osud, ocenění dojde až po smrti...
René Hábl, Zlín
1) ...o regionálních "uměleckých" centrech má smysl mluvit, protože i tam žijí lidé...
2) Zda je Zlín svébytná umělecká scéna nedokážu posoudit. Svébytné město je to určitě. Role galerie /KGVU/ má pro Zlín jistě značný význam. To si, ale myslím o každé krajské nebo oblastní galerii toho či onoho regionu. Hlavně je zde pohyb myšlenek díky přechodným výstavám a jiným akcím s tím spojených. Stálá expozice je důležitá pro své zastoupení klasiků české moderny, i když se nemohu ubránit pocitu, že to v současné době zajímá stále méně lidí. Univerzita Tomáše Bati vnáší do města určitě více života a spatřuji pozitivní smysl v jejím dalším rozvoji. Otázkou je zda školství jako takové je správně nastaveno.
3) Větší město více možností, kontaktů, stará známá formule. A nejen to. Myslím, že i náhled okolí je jiný. Pokud řeknete, že tvoříte tam či tam ...má to jistý zvuk. Ovšem v konečném důsledku na tom přece nezáleží. Jedná se jen o povrchní hry s vlastní propagací. O kom se píše-nepíše. Kdo je-není v médiích. Ble ble. Lidé ať už znalí-neznalí na tyto "způsoby" hodně dají. Ovlivní to značně jejich postoj k vaší schopnosti-neschopnosti. Na kvalitu-nekvalitu se moc nehraje. To je právě ten paradox, život je burleska. Pracovat-nepracovat lze kdekoliv. Čím se živíte-neživíte, je věc druhá ...nebo první?
Vladimír Havlík, Olomouc
1) Regionální centra mohou přinést do uměleckého provozu oživující impulsy, ovšem za předpokladu, že nabízí něco neobvyklého, co jinde (tedy ani v Praze) není. Navíc se taková originální koncepce musí setkat s patřičným ekonomickým zajištěním, jinak vše rychle končí. V tomto smyslu lze označit jako silné centrum snad jen ústeckou Fakultu umění a designu s jejími rozvětvenými aktivitami. Z dalších výrazných, ale krátkodobých aktivit stojí za zmínku olomoucká Přehlídka animovaného filmu a ostravský Malamut. Jak se vyprofiluje PLATO, se teprve ukáže.
3) Důležité je místo ve „vnitřní komunikační síti“. To lze vytvořit třeba během studia v Praze, takže následně může umělec tvořit i mimo centrum (viz. Kateřina Šedá). Kdo se chce stát „insiderem“ (abych použil termín Pavlíny Morganové), kontaktu s pražským prostředím se asi nevyhne.
Jan Krtička, Olomouc
1) Nevím. Na jednu stranu je Česká republika příliš malá na to, aby bylo možné vysledovat nějaké zásadnější rozdíly v tvorbě umělců žijících v různých jejích částech, na druhou stranu téměř ve všech krajských městech nalezneme skupinu umělců, která mezi sebou komunikuje intenzivněji, než se zbytkem republiky. Často v tom hraje významnou roli univerzita nebo určitá galerie, jež bývají bodem, kolem nějž se soustřeďuje výtvarné dění.
2) V případě Olomouce si nemyslím, že by její současná scéna byla nějak výjimečná, či osobitá. Možná, že tomu tak bylo spíš před dvaceti lety, kdy současná starší generace umělců byla ve své tvorbě aktivnější. Muzeum umění je do jisté míry do sebe uzavřený organismus, který reaguje spíše zpětně a s odstupem na to, co se výtvarném umění odehrává. Mladší a střední generace umělců nejsou pro muzeum příliš partnery (alespoň to je taková je má zkušenost).
Jelikož Univerzita Palackého nemá svou fakultu umění, tak ani v jejím případě (především pokud srovnáváme s Ostravou, Ústím nad Labem, Plzní nebo Libercem) se nedá hovořit o nějakém významném vlivu na výtvarné umění v Olomouci. Ze všech institucí je však její role nejdůležitější a to především díky Vladimíru Havlíkovi, který na ní působí a festivalu PAF (Přehlídka animovaného filmu), jenž je na univerzitě pořádán. Snad není nadsázkou tvrdit, že období pořádání PAFu je jedním z nejvýraznějších okamžiků, kdy se Olomouc ocitne na mapě živého aktuálního umění. Olomouc obecně trpí absencí výraznějších mladých umělců. Zajímaví absolventi univerzity působící jako výtvarní umělci nebo teoretici z Olomouce většinou odcházejí. Ostatně já i Pavel Forman jsme toho příkladem, neboť oba jsme se z Olomouce před nedávnem odstěhovali.
3) Nevím. V současnosti je pro uplatnění na výtvarné scéně možná úplně jedno, kde člověk žije, pokud dostatečně „opečovává“ své kontakty. Svou roli hraje vysoká škola, kde umělec studuje a kde svou síť kontaktů zakládá-startovní podmínky pravděpodobně budou lepší v Praze než v Liberci nebo Ústí. Pokud se však umělec ve výtvarném provozu nějak uchytí, pak není až tak podstatné, kde zrovna žije – naopak může budovat něco velmi zajímavého mimo centrum.
Michal Kalhous, Olomouc
1) Pokud tato centra existují, myslím, že přicházejí šťastné chvíle, kdy obec překročí svůj význam daný její velikostí.
2) Myslím, že charakter těchto sídel má svá specifika, která ovlivňují i uměleckou scénu a ona snad ovlivňuje i místa sama. Svébytnost i síla scény se ale mění v čase, někdy až do vymizení (mám pocit, že v 90. letech byl pro mne význam scén těchto měst větší). Intenzitu, živého aktuálního uměleckého počínání spojuji spíše s galeriemi „neoficiálnímí“, tedy mimo zavedené státní instituce, ty spíše pak jen potvrzují a muzejně konzervují dosažený stav.
3) Nejsem ale zcela schopen na tuto otázku odpovědět.
Pavel Forman, Olomouc
1) Na první pohled se zdá, že nemá cenu dělit strašně malou kulturní scénu, jakou je Česká republika, na pupek světa a zbytek světa. Z vlastní zkušenosti ale vím, že regionální centra mají svá specifika, mnohdy oproštěná od pražského „trendy“ shonu a díky geografické poloze jsou provázána s jinými kulturními centry v zahraničí. Tím jsou přínosné pro kulturní události u nás.
2) Olomoucká kulturní scéna je velmi zajímavá a bohatá, ale z pohledu výtvarného umění velmi malá. Muzeum umění v ní hraje velmi zásadní roli, díky svému významu v českém prostředí a přesahům do středoevropských souvislostí. Další neodmyslitelnou součástí této scény je galerie Caesar a Univerzita Palackého. Bez těchto tří institucí by byla Olomoucká scéna nemyslitelná jednalo by se jen o „okruh přátel“.
3) To je každého osobní rozhodnutí. Praha není určitě nejdůležitějším kulturním centrem široko daleko. Můžeme využívat toho, že už neexistují hranice a že jsme ve středu Evropy. Máme to všude kousek. Já osobně dávám přednost Berlínu, kde jsem vystudoval a prožil fajn roky. Vídeň, která je pro mě nejblíž a je zajímavá z hlediska výstav. Pracovat v mimopražském regionu má své výhody, svůj klid. Je ale důležité být současně napojen ne velkou metropoli, na větší kulturní scénu. Já osobně preferuji být v neustálém pohybu napříč Evropou. Pocit vykořeněnosti může být někdy sexy.
Ze středu ven: Umění regionů 1985–2010
místo: Masné krámy
pořadatel: Západočeská galerie v Plzni
autoři: Michal Koleček, Ladislav Daněk
termín: 2. 4.–8. 6. 2014
www.zpc-galerie.cz
Svět umění 2013
text redakční téma prosinec 2013
O čem jsme zatím nepsali / Ačkoliv se snažíme mapovat dění na výtvarné scéně v co největší šíři, řada, zejména zahraničních událostí nám v průběhu roku nevyhnutelně uteče. Následující článek je výběrem toho nejzajímavějšího ze zahraničních zpráv. Pracovně...
David Bowie Is
text redakční web
David Bowie zásadním způsobem ovlivnil nejen hudební svět, ale také módu a vizuální kulturu od 70. let do současnosti. Jeho přínos na tomto poli před třemi lety zmapovalo Victoria & Albert Museum obsáhlou výstavou nazvanou jednoduše David Bowie Is.
Vánoce 2019
text redakční web
Darujte pod stromeček předplatné Art+Antiques.
VYČERPALI JSTE SVŮJ MĚSÍČNÍ
LIMIT VOLNÝCH ČLÁNKŮ
Máte předplatné? Pak se stačí přihlásit.
Přihlásit seNemáte předplatné? A chcete číst dále?
